úterý 1. října 2013

Wachau: (Ne)vinný valčík na Dunaji

Wachau je zhruba čtyřicetikilometrové údolí Dunaje rozkládající se od města Melk (český název Medlík by asi jen těžko někdo použil) až k městu Krems (Kremže už českému sluchu zní povědoměji). Lidská přítomnost v oblasti se datuje už mnoho tisíc let před naším letopočtem, do učebnice evropských dějin se Wachau dostalo až ve 12. století, kdy byl v Dürnsteinu za hanobení rakouské vlajky uvězněn anglický král Richard Lví srdce.

Jak statečný Richard o pečínku přišel

Při cestě z křižácké výpravy domů Richard stihl urazit vévodu Leopolda V. Babenberského a některé zdroje dokonce uvádějí, že zatknout se nechal poněkud trapně ve Vídni při tom, kdy se v některém ze středověkých podniků veřejného stravování domáhal pečeného kuřete, tedy jídla, které bylo v této ponuré době dostupné jen aristokratům. Výměnou za výkupné, jež tehdy činilo 35 tun stříbra (!), milý Ríša putoval do své domoviny a finance byly využity na výstavbu města Wiener Neustadt.

Hořčičný Krém(ž)

Jistě nemusím nikomu připomínat, že ve Wachau se odehrává i část slavného středověkého eposu Píseň o Nibelunzích!!! (Wow!) Naší další zastávkou je však město Krems, kterým Wachau začíná (nebo končí, podle toho, z jaké jedete strany). Město se proslavilo lahodnou hořčicí. Na rozdíl od české „kremžské“ hořčice, jež je dochucována octem, je ta pravá kremžská zjemňována vínem. Dnes se již hořčice v Kremži nevyrábí, ale aspoň jsme se po historické procházce wachauskými pamětihodnostmi konečně dostali k vínu, na které se jistě už těšíte.

Historie hrozny přináší

Historickému výkladu se však stejně nevyhneme, protože dějiny vinohradnictví ve Wachau sahají možná až ke keltským kmenům, s jistotou však již k římskému osídlení dolního Rakouska. První zmínky o révě ve Wachau pocházejí z doby panování císaře Marka Aurelia, který prokazatelně pobýval i na jižní Moravě. 
V období raného středověku, převážně v 9. století se pak v Podunají rozmáhala činnost klášterů, které pro svou obživu investovaly nemalé úsilí do zřízení vinic, a tedy i do značné přeměny krajinného rázu kopců nad Dunajem. Mnoho vinic bylo vysázeno na strmých svazích, takže podobně jako na německé Mosele bylo potřeba terén terasovitě upravit. 

Války, katastrofy, skandály

Až do 16. století muselo Wachau o svůj úspěch na vinném trhu tvrdě bojovat s německou a vnitrorakouskou konkurencí. Série protekcionistických opatření v 17. století však situaci stabilizovala a pěstování a zpracování vinné révy a ovoce (především meruňek) se stalo základem ekonomického rozvoje regionu až do doby, kdy Evropu zasáhly nejprve napolenské války, a pak slavná Mšička révokaz. 20. století tedy wachauské vinice zahájily v dosti zdevastovaném stavu, postupně si však díky zajímavému terroiru a kvalitě vín Wachau získalo celosvětové jméno a reputaci, již narušila jen tzv. „fridexová aféra“.

Fridexem k propadu exportu

V roce 1985 se někteří rakouští producenti vína dopustili trestného činu pančování, kdy některá nepříliš kvalitní vína „zkvalitňovali“ přidáním diethylengykolu, toxického rozpouštědla. Docílili toho, že vína působila sladčeji a plněji, a také toho, že když se na skandál provalil, export rakouských vín poklesl o 95 %!!! Reputace rakouského vína byla zdiskreditována a s ní i pověst poctivých vinařů, kteří se k pančování neuchýlili. Po 18 letech si však víno z Rakouska našlo cestu zpět na vrchol a dnes je na tom ještě lépe než v 80. letech. V objemu exportu zaujímá 17. místo ze všech zemí světa, na čemž se podílí i věhlas wachauského terroiru.

Ray-Ban efekt po dolnorakousku

Wachau je nejchladnějším vinařským regionem v Rakousku. V mnohých charakteristikách je co do podnebných podmínek podobný tomu, co už tak dobře známe z naší milované Mosely. Strmé svahy v kombinaci s vodní plochou vytvářejí polarizační efekt, při kterém sluneční paprsky odražené od hladiny Dunaje dopadají na hrozny i z nestandardního směru (zespoda). Hlavní díl úspěchu však stejně jako na Mosele tkví v dramatickém rozdílu teplot mezi dnem a nocí, jenž je způsoben tím, že se v údolí Wachau střetávají studené vlhké větry z waldviertelských lesů a teplejší vzduch z Panonské pánve. 

Ich bin ein Veltliner (und Rieslinger)

Toto mikroklima zajišťuje, že vína z Wachau mají vysoký extrakt spolu s vysokou kyselinkou. S ohledem na půdní profily, kterými vinice disponují – ve vyšších polohách železo, žula a břidlice, v nižších polohách sedimenty: písek a štěrk – si rakouští vinaři velmi správně spočítali, že nejlepší volbou pro výsadbu na 1 400 ha wachauských vinic bude Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené.

Právě tyto dvě odrůdy proslavily Wachau (a zbytek Rakouska). Veltín se tu pěstuje na písečných březích podél Dunaje. Nejlepší polohy na svazích jsou však ve Wachau vyčleněny pro Ryzlink. Přes značnou podobnost s moselským terroirem ovšem odborníci tvrdí, že místní Ryzlinky jsou svým charakterem více než těm moselským podobné Rýňáčkům z Alsaska.

nebo pěkný suchý wachauský Veltlínek z vinařství Fink WACHAU GRÜNER VELTLINER.

Kdo by si chtěl dopřát stejnou kvalitu za nižší cenu, rozhlédne se po kraji (co jeho rakouské břízky a jedličky dělají) a dohlédne do vedlejšího Kremstalu, což je apelace s podobnými parametry (co do klimatu, půdních podmínek i světové reputace) jako Wachau, nicméně s lehkou cenovou výhodou.

Kdo by si chtěl počíst o blízkém sousedovi Wachau, vinařské oblasti Kremstal, nechť zabrousí na naše VÍNOVINY.


Žádné komentáře: