Slavná britská kritička Jancis Robinson popisuje Rulandské bílé (Pinot blanc) rčením „Užitečné spíše než vzrušující“ a s určitým přezíráním se k této odrůdě staví také celý vinařský svět. Milí kolegové, tento postoj ale není na místě. Rulandské bílé, nejmladší ze sourozenců rodiny burgundských odrůd, je stejně důstojným členem rodiny jako jeho starší bratři a sestry: Chardonnay, Rulandské šedé a Rulandské modré. Zastíněno slávou Rulandského šedého (znáte z restaurací jako Pinot grigio), získává i Rulandské bílé postupně své místo na slunci. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se z otloukánka pokusíme udělat mazlíčka rodiny. Téma dnešní koLEKCE je RULANDSKÉ BÍLÉ ŽIJE!
Na rozdíl od jiných není tato odrůda charakteristická aromatem, ale svou plností a tělnatostí. Oproti Rulandskému šedému, které má v chuti typicky chlebovou kůrku nebo dokonce máslo, směřuje Rulandské bílé spíše k ovocným chutím (jahůdky). Tato odrůda se vyvinula zřejmě ze svého staršího bratra Rulandského šedého, dokládat to lze tím, že se na některých keřích občas přirozeně vyskytují jak bílé, tak šedivé hrozny.
Odrůda je to sice náročná na vystižení správného momentu sklizně – hrozny nesmějí být ani nedozrálé, ani jich na jednom keři nesmí být příliš mnoho – na druhou stranu je réva celkem odolná vůči chorobám, které ji postihují. Nejvhodnější podmínky pro dosažení dobré kvality hroznů pro Rulandské bílé představují vápenité půdy.
Podle všeho tedy pochází Rulanda bílá z Burgundska, od 14. století se však prokazatelně pěstuje i v Alsasku. Kromě těchto dvou lokalit se Pinotu blanc ve Francii daří ještě v Champagni. V Německu je vínem Burgunder Weiß známé například Bádensko. Italský Pinot bianco, jehož hvězda stoupala hlavně v 80. letech, sice stále nedosahuje exportních úspěchů svého bratra. Jeho pověsti navíc nepomohlo ani to, že v minulosti býval často zaměňován s Chardonnay – rozeznat tyto dvě odrůdy činilo problém i v našich zemích, jak jsme si již vysvětlili v koLEKCI č. 3 na téma CHARDONNAY. Nejznámější oblastí pěstování Pinotu bianco v Itálii je Alto Adige, odkud pocházejí minerální vína s květinovou vůní.
Jen malá lingvistická poznámka na okraj - pojednání o zmatení jazyků aneb Proč máme „Rulandské“, když zbytek světa pije „Pinot“ nebo „Burgundské“ (i Maďaři mají Fehér Burgundi!) najdete ve studijním materiálu k jedné z minulých lekcí, kdy jsme se, milí kolegové, učili o RULANDSKÉM MODRÉM.
Typická barva vína je světle žlutá až zelenožlutá. Ve vůni ucítíte hrušky nebo broskve a oříšky – lískové a také mandle. Chuť je ovocná (jahůdkovo-máslová), mírně kouřová, spolu se svěžím aroma a vyzrálou kyselinkou dělá z dobrého Pinotu blanc elegantní degustační zážitek. Je mnohem pitelnější než těžší a na delší cestu připravený Pinot gris. Pro to, aby bylo víno příjemné, je potřeba docílit alespoň přívlastku pozdní sběr, z Rulandy bílé se však často dělají i botrytické výběry a velmi často se dnes setkáváme s kvalitními šumivými víny z této odrůdy.
I v České republice je Rulandské bílé nedoceněnou odrůdou. Prodává se mnohem hůře než hůře pitelné Rulandské šedé. Musíme proto vyzdvihnout vinaře, kteří za ni bojují. Asi nejvýznamnější postavení má v portfoliu vinařství Zlomka & Vávry. Pinot blanc je jejich vlajkovou lodí. Dědeček chodí před sklizní otáčet všechny hrozny tak, aby viděly na sluníčko. Naštěstí pro dědečka, a na neštěstí pro nás, má vinice jen 1,5 hektaru.
Žádné komentáře:
Okomentovat