VÍNOVINY

ZÁPIS Z VÝJEZDNÍHO ZASEDÁNÍ NA MIKULOVSKU

O tom, jak tříčlenná delegace Víno-klubu navštívila jižní Moravu a ochutnala vše, co měli u Volaříka v tancích...

  

Nápad na poslední Volaříkův “Best of” mezi víny ročníku 2011 (který jsme uvedli zde) se zrodil na služební cestě do Mikulova, kam jsme se vypravili, abychom v rámci naší vinné řehole “pro Vás položili játra na oltář chutí”, jak s oblibou říká Veronika.

Jako nováček Víno-klubu jsem záhy pochopila, že firma se heslem “Co nám chutná, to zákazníkům také nabízíme” řídí důkladně. Toto motto měla i naše služebka (aneb výjezdní zasedání aneb “Terezo, už jsi někdy byla v Mikulově?”), protože hlavním cílem bylo přechutnat si mladá vína 2012, která se budou lahvovat až během letošního roku.

V rámci prohlídky vinařství jsme asi půl hodinky odolávali chladu sklepa mezi sudy a tanky, chutnali jejich obsah a můžeme Vás ujistit, že Volaříkovo Rosé z Frankovky z prestižní trati Železná - to, které tak voní po jahodách a chutná jako slané preclíky v čokoládě (Veroničina originální senzorika) - Vám bude i v příštím roce chutnat, i když jej v promrzlých prstech jen těžko udržíte.

Mimo jiné jsme si pro Vás přechutnali všechny Pálavy, které mají u Volaříka v tancích: Pálavu z tratě U Venuše, z Levé Klentnice, z Purmice,... Všechny si budete moci ochutnat 21. února na degustaci u nás ve Víno-klubu (vstupné 400 Kč, pro účastníky sleva 200 Kč na objednávky během večera a následujícího dne, kapacita omezená, proto je rezervace nutná na e-mailu: [email protected]). Na účastnících degustace pak bude rozhodnout, která z pěti chystaných Pálav je nejpovedenější.

Vinařství Volařík jsem já osobně navštívila poprvé. Volaříkovo (mnohdy komické) duo Mlýnek&Procházka, jsem ale znala už z dřívějška, a záhy mi došlo, že setkání s nimi opět nebude nijak nudným zážitkem. 

Když jsem do svého degustačního sešítku čmárala podivně klikatou čtyřiadvacítku a Filip nesl z chladného sklepa další vzorek, a Martin Procházka, obchodní zástupce vinařství, k tomu sypal z kapsy jeden vtip za druhým, napadlo mě, že na Veroničině oblíbené větě o našich játrech a (Vašem) oltáři chutí, skutečně něco je.