VÍNOVINY

ZAHŘEJE VÁS RUM!

Babí léto pomalu střídají sychravé mlhavé dny. Vytáhli jste už i svetr od tchýně z předloňských Vánoc, ale ne a ne se zahřát. Do kožichu se vám nechce – co byste potom nosili v zimních mrazech? Peřinu? I vaše chutě se od léta změnily. V letním horku jste se nemohli nabažit grilovaného pstruha na křehkém salátku, teď Váš žaludek volá po guláši! Přátelé, je to tak. Je tu podzim. Nezbývá, než se s tím smířit nebo hledat jiný prostředek zahřátí. Dnes vám nabídneme jeden z nich. Rum! Věříme, že zdánlivě prozaický návrh se po přečtení tohoto článku pro vás stane více než zajímavým. 

Určitě je vám jasné, že se dnes nedozvíte nic o oblíbeném českém typu rumu (rozuměj výrobku z bramborového škrobu s přidaným aromatem rumové tresti), kterým vaše babička s oblibou provoněla každou buchtu a někdy i sebe. Řeč bude o klasickém rumu z cukrové třtiny. Nápoji, který zasáhl do vývoje lidstva víc, než bychom čekali.

Historie rumu sahá až do starověku. Archeologové se domnívají, že prototyp tohoto destilátu byl znám už ve staré Číně a Indii. Středověké poznámky Marca Pola svědčí o tom, že sám tento slavný cestovatel ve 13. století ochutnal jakési „velmi dobré cukrové víno” na území dnešního Íránu.

Čaj - rum - bum!

Moderní pojetí rumu je však záležitost ryze novověká. V 17. století totiž černí otroci na karibských třtinových plantážích objevili, že melasa, vedlejší produkt procesu výroby cukru, může být překvašena do alkoholu. A pak už to jelo. Výrobní proces se lehce dopiloval – rum bylo třeba například vyčistit – a první rum, tak jak jej známe, byl na světě. Karibik se náhle stal oblastí výrobě rumu zaslíbenou. Rumový potenciál však brzy objevily průmyslově lépe vybavené kolonie v Severní Americe. První likérka vznikla ještě v 17. století na dnešním Staten Island v New Yorku. Později se nejvlivnější rumovou velmocí stala Nová Anglie.

Rum postupně plnil roli oblíbeného posilujícího nápoje (nejen námořníků), platidla i prostředku korupce a ovlivňování voličů. Namísto nám známého předvolebního guláše si totiž američtí volební kandidáti získávali přízeň elektorátu štědrými rumovými kampaněmi (a to až do té doby, než rum na žebříčku voličské popularity vystřídala konkurenční americká whiskey).

Významnou historickou úlohu sehrál rum především v dějinách USA (a tudíž celého moderního mezinárodního systému). Ambiciózní ekonomický růst destilérek v koloniích zbrzdil Zákon o cukru, schválený v britském parlamentu v roce 1764. Další ze série omezení ekonomiky amerických kolonií tak jen přispělo k nárůstu nespokojenosti v Novém světě, která se během krátké doby, kdy následovalo například slavné Bostonské pití čaje, přelila až do války za nezávislost.

Jo-ho-ho, ať teče rum!

Pirát s páskou přes oko a papouškem na rameni (a možná ještě se dřevěnou nohou, johoho!) Klasická asociace, která slouží jako častý námět rumových etiket. Pro piráty a námořníky obecně byl rum především základním principem přežití nástrah spojených s mořskou plavbou. Rum však do důsledku naplňoval označení „dobrý sluha – špatný pán”. Admirál Edward Vernon se tolik bál neblahých účinků rumu na morálku své posádky, že raději nařídil rum ředit s vodou. Vznikl tak oblíbený grog, kvůli kterému mnozí z nás překonávají odpor k pohybu a vyrážejí na sněhem pokryté sjezdovky, kde horký grog chutná nejlépe.

A aby toho nebylo málo. V rumové lázni skončil sám admirál Nelson po slavné námořní bitvě u Trafalgaru. Kdyby byl v bitvě nezahynul, určitě by si voňavé koupání s více než 40% obsahem alkoholu užil. Nicméně, Nelson u Trafalgaru zemřel a sud s rumem byl zvolen pro uchování tělesných ostatků velkého muže během plavby zpátky do vlasti. Po připlutí do Anglie bylo víko sudu odstraněno a ke všeobecnému pohoršení se zjistilo, že tělo v sudu zůstalo, ale rum jaksi chybí. Vojáci si totiž do sudu navrtali dírku a vypili rum i se všemi tělesnými tekutinami velkého mořského bojovníka.

Cukrová dřina

Myslím, že historie máte po tomto tragikomickém příběhu dost a raději se dozvíte něco o samotné výrobě rumu. Jako správný destilát je rum výsledným produktem fermentace a kvalitní destilace (což je vzhledem k posledním událostem na českém trhu s destiláty důležité zdůraznit). Základní surovinou je melasa, vedlejší produkt, který vzniká při výrobě cukru z cukrové třtiny.

Cukrová třtina jako rostlina připomíná kukuřici, její dužina je ale plná cukrového sirupu. Třtina se sklízí buď ručně (mačetami) nebo mechanicky. Zásadní je velmi krátká doba pro její zpracování. Třtina se totiž do 24 hodin začne kazit. Dužina se rozseká, vylisuje. Vzniklá šťáva se dvakrát povaří, čímž kromě cukru získáme hustou tmavou hmotu (melasu). Melasa se zchladí a přimíchají se do ní kvasnice, čímž se nastartuje proces kvašení. Doba fermentace určuje barvu rumu. Lehké bílé rumy kvasí asi jeden den. U tmavých rumů trvá kvašení déle než jeden týden.

Následuje destilace, jejímž výsledkem je bezbarvá tekutina. Odstín rum získává až během zrání v dřevěných (nejčastěji dubových) sudech, někdy i prostřednictvím speciálního karamelu, který se do rumu přidává. To, co jde posléze do lahví, které se různými způsoby můžou dostat až k vám, však není rum z jedné várky třtiny, ale směs různých rumů tak, aby se dosáhlo ideální a stálé chutě.

Základní rozdělení rumů je na kategorie světlé (bílé) nebo tmavé (zlaté). Bílé rumy nezrají v dubových sudech, nejsou přibarvovány a někdy bývají dokonce filtrovány. Používají se do míchaných nápojů. Tmavé rumy získávají typickou barvu, chuť a aroma od sudů, ve kterých zrají. Pijí se samostatně nebo se využívají při vaření.

Rychle a svěže – moderní trendy ve výrobě rumu

Rum je možné dělit nejen podle barvy, ale také podle země původu. Rumy ze španělsky mluvících zemí jsou charakteristické svou čistou hladkou chutí, tmavší rumy z anglofonních zemí vynikají plnou chutí s hořkým melasovým podtextem, dražší rumy z frankofonního světa si zas zachovávají originální chuť cukrové třtiny. Domovinou rumu je samozřejmě Karibik, slavný je především rum z Jamajky a Kuby.

Rumové slávě „Ostrova svobody” a „Ostrova sprinterů” však začíná konkurovat také rum z jiných částí světa, jehož výrobci se orientují na nové trendy. Důraz se již neklade na zrání, ale na technologii výroby. Proces výroby se zkracuje, moderní rumy jsou proto čerstvější. Nejen vinařský glóbus je tedy rozdělen na Starý a Nový svět. Příkladem takových novosvětských konkurentů klasických rumů jsou Reunion nebo Mauricius.

Modré z... Mauricia!

My vám nabízíme rum Blue Mauritius Dark z pohádkově krásného ostrova Mauricius. Podle jeho výrobce je v chuti obsažen klid pláží a lagun tohoto ostrova v Indickém oceánu. Tmavá varianta tohoto relaxačního pití je neuvěřitelně hladká, voní z ní čokoláda a jemně pražené ořechy. Celé tělo vám postupně prohřeje sladký nádech červeného ovoce. Rum totiž zraje ve vlhkých sudech po kvalitním desertním víně portského typu z Jihoafrické republiky! V nabídce máme i světlou variantu tohoto rumu, která se samozřejmě perfektně hodí do vašeho perfektního malinového mojita.

Na fotografii je vidět jakoby ledabyle položený diplom, na který je ale stvořitel rumu Blue Mauritius nesmírně pyšný. Z prestižní německé soutěže GERMAN RUM FEST si přivezl, na základě výsledků slepé degustace, stříbrnou medaili!!! a tím porazil mnoho věhlasných a dávno etablovaných značek.

Pokud jste se právě rozhodli, že si místo nenáviděného tchýnina svetru pořídíte elegantní láhev rumu, děláte správně. Podzim už neklepe na dveře, podzim dávno vstoupil na scénu. Zpříjemněte si ho sklenkou horkého ostrovního slunce a mořských vln. Modré z nebe vám narozdíl od krajských politiků neslibujeme, ale modré z Mauricia... to vám slíbit můžeme!