ZAHŘEJE VÁS RUM!
Babí léto pomalu střídají sychravé mlhavé dny. Vytáhli jste už i svetr od tchýně z předloňských Vánoc, ale ne a ne se zahřát. Do kožichu se vám nechce – co byste potom nosili v zimních mrazech? Peřinu? I vaše chutě se od léta změnily. V letním horku jste se nemohli nabažit grilovaného pstruha na křehkém salátku, teď Váš žaludek volá po guláši! Přátelé, je to tak. Je tu podzim. Nezbývá, než se s tím smířit nebo hledat jiný prostředek zahřátí. Dnes vám nabídneme jeden z nich. Rum! Věříme, že zdánlivě prozaický návrh se po přečtení tohoto článku pro vás stane více než zajímavým.

Určitě je vám jasné, že se dnes
nedozvíte nic o oblíbeném českém typu rumu (rozuměj výrobku z bramborového
škrobu s přidaným aromatem rumové tresti), kterým vaše babička s oblibou
provoněla každou buchtu a někdy i sebe. Řeč bude o klasickém rumu z cukrové
třtiny. Nápoji, který zasáhl do vývoje lidstva víc, než bychom čekali.
Historie rumu sahá až do starověku. Archeologové se domnívají, že prototyp tohoto destilátu byl znám už ve staré Číně a Indii. Středověké poznámky Marca Pola svědčí o tom, že sám tento slavný cestovatel ve 13. století ochutnal jakési „velmi dobré cukrové víno” na území dnešního Íránu.
Čaj - rum - bum!
Moderní pojetí rumu je však záležitost ryze novověká. V 17.
století totiž černí otroci na karibských třtinových plantážích objevili, že
melasa, vedlejší produkt procesu výroby cukru, může být překvašena do alkoholu.
A pak už to jelo. Výrobní proces se lehce dopiloval – rum bylo třeba například
vyčistit – a první rum, tak jak jej známe, byl na světě. Karibik se náhle stal oblastí
výrobě rumu zaslíbenou. Rumový potenciál však brzy objevily průmyslově lépe
vybavené kolonie v Severní Americe. První likérka vznikla ještě v 17. století
na dnešním Staten Island v New Yorku. Později se nejvlivnější rumovou velmocí stala
Nová Anglie.
Rum postupně plnil roli oblíbeného posilujícího nápoje (nejen
námořníků), platidla i prostředku korupce a ovlivňování voličů. Namísto nám
známého předvolebního guláše si totiž američtí volební kandidáti získávali
přízeň elektorátu štědrými rumovými kampaněmi (a to až do té doby, než rum na
žebříčku voličské popularity vystřídala konkurenční americká whiskey).
Významnou historickou úlohu sehrál rum především v dějinách
USA (a tudíž celého moderního mezinárodního systému). Ambiciózní ekonomický
růst destilérek v koloniích zbrzdil Zákon o cukru, schválený v britském
parlamentu v roce 1764. Další ze série omezení ekonomiky amerických kolonií tak
jen přispělo k nárůstu nespokojenosti v Novém světě, která se během krátké
doby, kdy následovalo například slavné Bostonské pití čaje, přelila až do války
za nezávislost.
Jo-ho-ho, ať teče rum!
Pirát s páskou přes oko a papouškem na rameni (a možná ještě
se dřevěnou nohou, johoho!) Klasická asociace, která slouží jako častý námět
rumových etiket. Pro piráty a námořníky obecně byl rum především základním
principem přežití nástrah spojených s mořskou plavbou. Rum však do důsledku
naplňoval označení „dobrý sluha – špatný pán”. Admirál Edward Vernon se tolik
bál neblahých účinků rumu na morálku své posádky, že raději nařídil rum ředit s
vodou. Vznikl tak oblíbený grog, kvůli kterému mnozí z nás překonávají odpor k
pohybu a vyrážejí na sněhem pokryté sjezdovky, kde horký grog chutná nejlépe.
A aby toho nebylo málo. V rumové lázni skončil sám admirál
Nelson po slavné námořní bitvě u Trafalgaru. Kdyby byl v bitvě nezahynul,
určitě by si voňavé koupání s více než 40% obsahem alkoholu užil. Nicméně, Nelson
u Trafalgaru zemřel a sud s rumem byl zvolen pro uchování tělesných ostatků
velkého muže během plavby zpátky do vlasti. Po připlutí do Anglie bylo víko
sudu odstraněno a ke všeobecnému pohoršení se zjistilo, že tělo v sudu zůstalo,
ale rum jaksi chybí. Vojáci si totiž do sudu navrtali dírku a vypili rum i se
všemi tělesnými tekutinami velkého mořského bojovníka.
Cukrová dřina
Myslím, že historie máte po tomto tragikomickém příběhu dost
a raději se dozvíte něco o samotné výrobě rumu. Jako správný destilát je rum
výsledným produktem fermentace a kvalitní destilace (což je vzhledem k
posledním událostem na českém trhu s destiláty důležité zdůraznit). Základní
surovinou je melasa, vedlejší produkt, který vzniká při výrobě cukru z cukrové
třtiny.
Cukrová třtina jako rostlina připomíná kukuřici, její dužina
je ale plná cukrového sirupu. Třtina se sklízí buď ručně (mačetami) nebo
mechanicky. Zásadní je velmi krátká doba pro její zpracování. Třtina se totiž
do 24 hodin začne kazit. Dužina se rozseká, vylisuje. Vzniklá šťáva se dvakrát
povaří, čímž kromě cukru získáme hustou tmavou hmotu (melasu). Melasa se
zchladí a přimíchají se do ní kvasnice, čímž se nastartuje proces kvašení. Doba
fermentace určuje barvu rumu. Lehké bílé rumy kvasí asi jeden den. U tmavých
rumů trvá kvašení déle než jeden týden.
Následuje destilace, jejímž výsledkem je bezbarvá tekutina.
Odstín rum získává až během zrání v dřevěných (nejčastěji dubových) sudech,
někdy i prostřednictvím speciálního karamelu, který se do rumu přidává. To, co
jde posléze do lahví, které se různými způsoby můžou dostat až k vám, však není
rum z jedné várky třtiny, ale směs různých rumů tak, aby se dosáhlo ideální a
stálé chutě.
Základní rozdělení rumů je na kategorie světlé (bílé) nebo
tmavé (zlaté). Bílé rumy nezrají v dubových sudech, nejsou přibarvovány a někdy
bývají dokonce filtrovány. Používají se do míchaných nápojů. Tmavé rumy
získávají typickou barvu, chuť a aroma od sudů, ve kterých zrají. Pijí se
samostatně nebo se využívají při vaření.
Rychle a svěže –
moderní trendy ve výrobě rumu
Rum je možné dělit nejen podle barvy, ale také podle země
původu. Rumy ze španělsky mluvících zemí jsou charakteristické svou čistou
hladkou chutí, tmavší rumy z anglofonních zemí vynikají plnou chutí s hořkým
melasovým podtextem, dražší rumy z frankofonního světa si zas zachovávají
originální chuť cukrové třtiny. Domovinou rumu je samozřejmě Karibik, slavný je
především rum z Jamajky a Kuby.
Rumové slávě „Ostrova svobody” a „Ostrova sprinterů” však
začíná konkurovat také rum z jiných částí světa, jehož výrobci se orientují na
nové trendy. Důraz se již neklade na zrání, ale na technologii výroby. Proces
výroby se zkracuje, moderní rumy jsou proto čerstvější. Nejen vinařský glóbus
je tedy rozdělen na Starý a Nový svět. Příkladem takových novosvětských konkurentů
klasických rumů jsou Reunion nebo Mauricius.
Modré z...
Mauricia!

Na fotografii je vidět jakoby ledabyle položený diplom, na který je ale stvořitel rumu Blue Mauritius nesmírně pyšný. Z prestižní německé soutěže GERMAN RUM FEST si přivezl, na základě výsledků slepé degustace, stříbrnou medaili!!! a tím porazil mnoho věhlasných a dávno etablovaných značek.
Pokud jste se právě rozhodli, že si místo nenáviděného
tchýnina svetru pořídíte elegantní láhev rumu, děláte správně. Podzim už
neklepe na dveře, podzim dávno vstoupil na scénu. Zpříjemněte si ho sklenkou
horkého ostrovního slunce a mořských vln. Modré z nebe vám narozdíl od
krajských politiků neslibujeme, ale modré z Mauricia... to vám slíbit můžeme!
Žádné komentáře:
Okomentovat