Chuťová paměť

Po páteční oslavě jsem se probudila s tím, že si nedokážu vybavit chuť André výběr z bobulí, na které jsem byla dlouho zvědavá. Ve chvíli, kdy jsem jej sobě i ostatním nalívala, jsem se na něj soustředila, ale teď nevím... Vzorků bylo asi 16 (8 bílých a 8 červených - což doufám zcela vyvrací pověru, že se nesmí pít bílé a červené zároveň), André bylo předposlední. Jediný jasný vjem, který se mi vybaví ještě po dvou dnech, mi zanechalo červené víno z jednoho nejmenovaného načinčaného moravského vinařství, které pravděpodobně zbytečně dlouho leželo ve starém a navíc plesnivém barikovém sudu. Z toho plyne, že velké zklamání si zapamatujete mnohem intenzivněji, než normální kvalitní vína s drobnými odrůdovými nuancemi.
(P.S. fak jsem si nestíhala dělat poznámky, takže vše ostatní zůstane mezi čtyřmi stěnami sklepa, navíc tři metry pod zemí :o)

"Jediný jasný vjem, který se mi vybaví ještě pod dvou dnech, mi zanechalo červené víno, které příliš dlouho leželo ve starém a navíc plesnivém barikovém sudu."