Módní trendy se nevyhýbají ani vinařskému odvětví. Teď prostě letí Hibernal. Jedinou, pro mě trochu nepochopitelnou, odrůdovou stálicí je Rulandské šedé. Konzumentů, kteří věří, že se díky Rulandě šedé, pasují na znalce vín, je pořád dost. Pokud však nepodléháte davovému šílenství, ale pijete prostě to, co vám chutná, musíte na sobě, stejně jako já, pozorovat různé odrůdové vlny v čase. Já už jsem jich prožila několik. V roce 2007 jsem například začínala na Sauvignonech, pak jsem dlouho jela na Ryzlinku vlašském a mojí předposlední žhavou vlnou byla Rulanda bílá. (Napsala jsem o ní třeba i tuto Ódu na Rulandu (klik)).
 |
| Zřícenina Děvičky majestátně dohlíží na pavlovské vinice |
Jaktože teď miluju Veltlíny? Protože v ročníku 2015 se povedlo tolik dobrých příkladů této příjemně pitelné a ničím nevybočující odrůdy! Veltlínům zřejmě nejvíc sedly podmínky ročníku 2015. Díky suchému a teplému létu nemají přespříliš kyselin. Ze zralých a zdravých hroznů bylo možné vyrobit mnohovrstevnatá vína, kterým říkám "kousací". Baví mě na nich zejména to, že přestože jsou suchá, někdy až ultra suchá, odhalí v druhém chuťovém plánu nádhernou ovocnost zralých hroznů s tóny zralého manga, žlutého melounu, špendlíků a hrušek s jemně kořenitou čistou dochutí.
Mojí Veltlínovou vlnu dokazuje i fakt, že první dvě exkluzivní šarže vín, které jsme si letos vybrali, jsou Veltlíny. Prvním byla limitovaná šarže Veltlínu, jehož hrozny pochází z vápencových svahů pálavských vrchů, od Jirky Horta. Dalším Veltlínem, který jsme prostě museli mít, i když už jsme jeden Veltlín měli, je Petanque Veltlín z Nového Vinařství, který uzrál na sprašovém, jižně orientovaném kopečku zvaném Slunný vrch.
 |
| Pohled na pálavské vinice a hrádek |
Můj další favorit vzešel z celoznojemské prochutnávky 69 vzorků vín apelace VOC Znojmo. Hortův VOC Veltlín 2015 u mě vyhrál, v celkovém součtu všech našich degustátorů skončil na krásném 2. místě. Už jsem se pak ani nedivila, že mi chutná i Vaňkův Veltlín 2015. (Nejen proto je Honza Vaněk našim letošním vinařským objevem ;-)
Iliasův Veltlín znám od plenek. Ne od svých, i když jsem si, coby hodné copaté dítko, hrála na hřišti školky, která je přímo nad jeho sklepem. Jeho ovocnost v chuti krásně kontrastuje s naší pálavskou mineralitou. Podobný, i když malinko plnější, je Volaříkův Veltlín z druhé strany Pálavy, z jeho monopolní trati zvané Věstoňsko.
U všech mých NEJOBLÍBENĚJŠÍCH VELTLÍNŮ mám v degustačních poznámkách napsáno, že mají krémovitou strukturu. To znamená, že nejsou ani moc kyselé, ani moc kořenité. Na jazyku jsou velmi příjemné, elegantní, hladké a čisté. Nemají nijak zvlášť intenzivní vůni. Díky tomu vás neunudí a podle mě se jich nedá ani přepít. Konec mého Veltlínového období tak může přijít až s jejich kompletním vyprodáním, na které už mě dva vinaři pomalu připravují...
Já si je ale zatím moc užívám a modlím se, aby se tento jejich charakter zopakoval i v ročníku 2016. Veltlín je prostě skvělá odrůda! Mimochodem, u nás nejpěstovanější.
Žádné komentáře:
Okomentovat