úterý 23. dubna 2013

koLEKCE č. 5 - RULANDSKÉ MODRÉ

Dnešní koLEKCI věnujeme Radkově nejoblíbenější odrůdě – Rulandskému modrému, Pinotu Noir a Pinotu Nero. Není to tak, že by se Radek nemohl rozhodnout pro jednu jedinou odrůdu. Konec zmatků v názvech burgundských odrůd je mimo jiné to, co si dnešní koLEKCE klade za cíl.

Pinot Noir pochází z Burgundska. Původní hypotéza, že tato odrůda vznikla křížením Pinotu Meunier (Mlynářka) a Tramínu červeného, se zdá být překonána. Podle výsledků posledních výzkumů je totiž Pinot Noir v přímé vývojové linii s divokou révou, která ve Francii rostla ještě na konci 19. století.

Všechny naše Rulandy modré najdete na našem webu v sekci: http://www.vino-klub.cz/pinot-noir-burgundsko.

Historie kouřové tóny přináší

Záznamy o existenci této odrůdy se dochovaly už ze 4. století. Karel Veliký ji ve své době nechal převézt z Burgundska a vysadit v okolí Bodamského jezera. I o transport do Čech se postaral mocný panovník – sám Karel IV. podle legendy věnoval první sazenice vinařům na Mělníku za pomoc v boji s tehdejšími sociálně patologickými jevy (Mělničtí se prý zasloužili o potírání lapků na Labi). Jejich bohulibá činnost v oblasti prevence kriminality se tak vyplatila všem dalším pokolením, dychtícím po vůni sušených švestek a povidel, kouře hořícího dřeva a kůže a chuti černých třešní (v mladém Pinotu ještě spíš ucítíte ostružiny a jahody).


Ani horko, ani mráz

Před druhou světovou válkou bylo Pinotem Noir osázeno 36 % celkové plochy vinic na území České republiky. V roce 1994 bylo touto odrůdou osázeno však už jen 0,8 % plochy vinic. Obliba Rulandy modré nově rok od roku stoupá a v roce 2010 již podíl plochy vinic činil 4, 2 %. Vysvětlení pro tento trend se nabízí v souvislosti s charakteristikou odrůdy.

Rulandské modré je choulostivé především z hlediska teploty. Jeho tenká slupka je velice citlivá na klimatické podmínky. Příliš na severu hrozny nedozrají, na jihu zas dozrají moc brzy a potenciál, vůní a chutí, které slupka ukrývá, zůstane nerozvit. V době minulého režimu se ve vinařství jelo především na výkon (množství/cena), který tato rozmarná odrůda v extenzivním typu zemědělství nepodává.

Ze soutěže o nejlepší Pinot Noir jsou pro teplotní choulostivost automaticky vyloučeny jinak úspěšné vinařské země horkého jihu, jako je Španělsko a Itálie (pěstuje se pouze v severní části Apeninského poloostrova). Ideální podmínky pro zrání tak pro Rulandu vznikají na poměrně omezeném území, kde teploty ještě nedosahují takových výšek, ani nízkých pozic, aby hrozny nedozrávaly příliš brzy nebo pozdě.

Jak šel Pinot Noir do světa

Nejcennější Pinot pochází samozřejmě z Burgundska. Nejprestižnější apelace nesou názvy La Tache a La Romanée-Conti. Druhou nejdůležitější destinací milovníků Pinotu Noir je americký stát Oregon. Kalifornie (jak byste asi tak mohli tušit) je pro Pinot Noir příliš horká a soustředí se proto spíš na Cabernet Sauvignon, Merlot, Zindfandel a Shiraz. Výjimkou je nejchladnější kalifornská apelace Russian River Valley, kterou ochlazuje studený vzduch z Pacifiku.

Zastávkou turisty po světových variacích Pinotu Noir by měl být také Nový Zéland, kde vína této odrůdy dosahují nejvyšší intenzity v chuti. Pinot Noir je zde považován místní nejdůležitější červenou odrůdu. Apelaci Marlborough Vám nemusíme představovat. Pro Pinot Noir od Kima Crawforda nemusíte vážit cestu k protinožcům, máme ho pro Vás v naší nabídce.

Když se vrátíme zpátky do Evropy, nezbývá nám už mnoho míst, kde by se Pinotu Noir dařilo. V Německu se této odrůdě říká „Spätburgunder“ a prospívá především na Bádensku.

Dojmy s pojmy

A nakonec (když už jsme v tom Německu) jedna slibovaná jazyková vsuvka. Z jakého důvodu je „Rulandské modré“ českou alternativou názvu odrůdy, kterou s Vámi dnes probíráme? Z těžko vysvětlitelného. České označení „Rulandské“ pro všechny tři burgundské odrůdy (Rulandské šedé, Rulandské bílé a Rulandské modré) je světovou raritou.

Odrůda u nás prošla složitou historií přejmenovávání, takže se připravte na lingvistický exkurz, ostatně když jsem to vystudovala, tak proč bych to tu neprodala;-)

Původní český název všech tří burgundských odrůd byl lakonický – říkalo se jim prostě Burgundské šedé, Burgundské bílé a Burgundské modré. Souvislost s místem původu je nasnadě. Pod tlakem Francie, která si nepřála zavádějící označení pro víno, které nebylo vyrobeno v Burgundsku, proto bylo od tohoto názvu upuštěno. Výběr nového jména však nebyl úplně šťastný.

Označení „Rulandské“ nebo „Rulanda“ má svůj význam totiž pouze u odrůdy Pinot gris (Rulandské šedé), protože vychází z německého názvu pro tuto odrůdu („Rulander“) na počest Johanna Segera Rulanda. Právě tento německý obchodník se totiž významně zasloužil o rozšíření odrůdy, která je hlavním tématem tohoto článku, ve své vlasti. O další burgundské odrůdy se ale milý Johann nezasloužil a v Německu po něm také vůbec pojmenovány nejsou.

Na druhou stranu z francouzštiny pocházející označení „Pinot“ má jasnou etymologickou spojitost s francouzským slovem „pin“ – „borovice“. Zralé hrozny Pinotů totiž skutečně připomínají uzavřenou šišku borovice (hrozny jsou těsně u sebe).

V českých zemích jsme si Rulandské paradoxně vztáhli na všechny Pinoty, které známe, i když s obchodníkem ze Speyeru nemají nic společného. Johannovo příjmení tak u nás zní daleko častěji než v domovině tohoto muže. 

Koho však lignvistické řádění příliš nezajímá, může si v klidu vychutnávat svěží a (na červené víno) lehkou malinovou nebo rybízovou chuť, která se perfektně hodí k pečenému nebo grilovanému masu na barbecue ve vlahý letní (nebo teplý jarní) večer...

Žádné komentáře: