pondělí 28. dubna 2008

Jak jsem se učila plivat aneb na zkoušku v degustační komisi

Datum: středa 23.4.2008
Akce: Víno Revue Prague Trophy 2008 - 5.kolo - Sauvignon blanc
Místo: Hotel Crown Plaza
Počet ochutnaných a ohodnocených vzorků: 36
Chtěla jsem se jednou podívat do zákulisí prestižní soutěže vín, která je vedena na nejvyšší úrovni a kontrolována ministerstvem zemědělství. Dostala jsem pozvání od přátel z Víno Revue. Nenechali mě však jen pasivně přihlížet, ale stala jsem se Komisařem B ve skupině A a degustovala jsem vzorky 1. - 36. Mé hodnocení se nepočítalo do celkového skóre, ale bylo skvělé si jej následně porovnat s výsledky od profíků.
Sice jsem se neshodovala 100%, ale trend jsem měla správný, přece jenom mám jazýček již rozmlsaný. U druhého vzorku jsem byla nachlup stejně jako naše nejslavnější žena-sommeliérka Klára Kollarová. Někdy jsme se na sebe šklebili s Ivem Dvořákem, mistrem ČR, jakože dobrý nebo špatný.
Největší školou pro mě bylo naučit se plivat, protože to jde proti mým zásadám ve vztahu k vínu. Víno je lahodný nápoj, který musím vnímat všemi smysly a kterým vhodně doprovázím pokrmy či vzácné okamžiky. Při pohledu na soupis vzorků (celá A4) a zjištění, že mám na každý vzorek 4 minuty a musím hodnotit 11 charakteristik každého vína a navíc sečítat bodové skóre, jsem přemýšlela nad taktikou, jak ten maratón ochutnávání zvládnout a neudělat si ostudu vedle takových sommeliérských špiček.
Řekla jsem si, že budu pít malými doušky, abych se neopila. Nicméně po prvním vzorku a následných zvucích, které od 10ti stolečků vydávali mý kolegové, jsem si řekla, že tudy cesta nevede. Že se musím napít hodně, abych v daném víně cítila vše, co hodnotím. Nemohla jsem to však spolknout, protože by mě odvezli hned v první třetině, a tak jsem se přesvědčila, že se opravdu nevyhnu nelibému plivání jinak lahodného moku.
Nejdříve jsem plivala tak, aby víno stékalo po stranách džbánku a nedělalo ty nechutné zvuky, po několika dalších vzorcích jsme však na intenzitě já i moji kolegové přidávali. Nicméně, nemohla jsem prostě hodnotit celkovou harmonii vína, bez malého doušku. Proto jsem po vyplivnutí ještě usrkla, víno mi tak zůstalu v paměti ústní dutiny a kousek jsem vždy vypila, abych pocítila, zda mi harmonické připadá či nikoliv. Dopadlo to tak, že jsem si u 31. vzorku škytla, což vzbudilo všeobecné pobavení a já už v dalších vínech nepoznala nic, i když jsem se snažila na 120%.
Proto smekám před lidmi, kteří se ochutnáváním vína živí. Jsem ráda, že si je můžu jen užívat a doporučovat své zážitky dál. Jsem také ráda, že se nemusím zabývat víny, která nám připomínala rozpálené zadní sedadlo přeplněného autobusu nebo tlející chaluhy na pláži prohřáté poledním sluncem.
Vybrané medailové Sauvignony uvedu do portfolia Víno-klubu koncem května.

Žádné komentáře: